Tady najdete pomoc, kterou hledáte.

Dobrý den, v noci jsem nemohla spát, najednou koukám, že se pohybuje klika a otevírají se dveře, ale jen tak na 3cm, že jsem viděla, jak na chodbě svítí naše světýlko v zásuvce (kvůli dětem), byla jsem doma sama a v první chvíli jsem si myslela,že se vrací přítel z noční služby, ale on to nebyl. Měla jsem strašný strach, že jsou to zloději. A pak jsem se podívala zase na dveře a najednou byly zavřené.... Máte někdo, prosím nějaké vysvětlení, moc děkuji.

Příčin by mohlo být více a hledat tu správnou obtížné. Tady bych doporučil v případě že se to bude opakovat, napsat ještě ten den na můj email a já se pokusím zjistit příčinu. arachnid@seznam.cz

Dobrý den.
Na úvod chci říct, že to co sem píšu se mi opravdu stává a nemám důvod k tomu, abych si tu psala slohovky o něčem, co není pravdou.
Mí rodiče jsou lidé, kteří se nezastávají náboženství a nikdy mě k žádnému nevedly. Jsou to i takový "skeptikové", kteří všemu vážně nevěří.
V mládí bych na to asi nebrala ohledy, ale teď kdy mi je 16 je mi to už vážně divní. . .
Bydlím v rod. domě s rodiči. Jako malá jsem na jednom místě (na schodišti) viděla paní, pokaždé, když jsem tudy šla- dodnes si to pamatuji! Dnes ji tam sice nevidím, ale o to víc mi to přijde divné. . . A ještě jedna příkladná historka, když mi bylo 5-6 let, tak jsem byla u babičky s dědou a šla jsem do kuchyně, na chodbě potkám paní( vypadala uplně stejně, jako normální člověk). Zdvořile jsem řekla: "Dobrý den, řeknu babičce, že tu má navštěvu". Ta paní stála a jenom se na mě pousmála. Já se otočila a šla zpátky do obýváku za babičkou. V tom babička otevřela dveře s tím, že slyšela, jak na někoho mluvím. A já ji řekla, že je tu asi nějaká její kamarádka. Babička na mě jen hodila vážný výraz a řekla ať si jdu sednout do obýváku, že tam jde. - Až teď nedávno mi řekla, že ve skutečnosti u nás nikdo nebyl a to, co jsem viděla asi nebyl člověk, ale opravdu tak vypadal. Když si na to vzpomenu, nechápu to.

Můj problém je ten, že to co se v mém životě odehrává teď je něco, co se asi klasicky nestává. Moje příhody, které už musím brát vážně, jelikož běžné opravdu nejsou:
1 z nich:
Byla jsem doma já a brách, který byl u sebe a já zase u sebe v pokoji. Vstala jsem ráno asi okolo 9 hodiny a bylo veňku fakt hnusné počasí, pršelo. Šla jsem si udělat snídani, brácha se díval u sebe na telku. Přišla jsem do pokoje a sedla si zapla tv a koukla se taky. Najednou si všimnu, že je v pokoji nějak víc světla, otočím se a svítí mi světlo! V tu chvíli mě to nějak nezarazilo a v klidu jsem ho zhasla a dosnídala. Když jsem ale ten samí večer byla doma na notebooku a psala referát, byla jsem k internetu připojena kabelem, kabel od internetu máme píchlej na prodlužovačku. Najednou nejde internet, tak kontroluji kabel, ale vše bylo ok. Tak se koukám a najednou vidím, jak je vypnutá prodlužovačka, tak se ohýbám, abych ji zapla a najednou naskočí sama? Tohle už mě vylekalo daleko víc. . Asi největším šokem pro mě bylo, když jsem si ještě v noci šla pro něco do lednice. A vycházím z kuchyně a na druhém konci chodby se otevírají dveře od koupelny. Tak čekám, kdo z nich vyjde a on nikdo! Prostě nikdo tam nebyl! To už mi bylo jasné, že to asi uplně normální nebude!

Další z věcí, co se mi pravidelně děje je, že se mi v noci okolo 3 až 4 hodiny sám zapíná notebook. Je prostě zavření a najednou se nastartuje. A třeba za 5 až 15min. se sám zase vypne. -Tohle mi moje mamka nechtěla věřit, tak šla spát do mého pokoje a ráno měla vyplej mobil, který byl dobytí. .
Taky se mi stává, že si nastavím budík třeba na 6 a on mě vzbudí až v 6:10. . .

Lidičky moc vám děkuji za přečtení a prosím, odpovězte mi, nechápu to! Děkuji!!

Každému budu vděčná

Podle toho co píšeš se ti stávají zajímavé věci. U netebooku vytáhni baterii přes noc a použij jiný budík. Pokud by se to přesto opakovalo, tak bych navrhoval to řešit. Něco podobného jsem zažil ale pak už se to nikdy neopakovalo, bylo to spíše takové nárazové.

Děkuji za radu. Baterii jsem vyndávala:). Do teď to tak opravdu dělám. Sice se mi už el. spotřebiče nezapínají, ale stále to doprovází něco jiné. . .

Předem se omlouvám za chyby v textu, jelikož nejsem dobrá češtinářka. :-D
Mě se toho přihodilo už spousta a dřív když jsem se o tom s někým bavila tak na mě koukal jako na psychopata, tak že vím že to nemá cenu někomu říkat, hold jsou lidi který věří a který ne a naštěstí mám kamarádky z dětství který tomu věří dá se říct jen díky tomu co se mnou zažili.
Myslím si, že to vše začalo, když jsem byla malá. Měla jsem strejdu strašně jsem ho měla ráda a on mě taky, chodily jsme spolu do kostela a vždycky stál při mně, jenže pak začal byt nemocný a já ho vydělá jednou během nemoci, víckrát ne. Strašně rada jsem jako mala jezdila za babí a dědou na prázdniny a jednou v noci jsem uslyšela zvonek tak jsem tam šla a byl tam strejda, zeptala jsem se ho, co tu dělá tak pozdě, že je půlnoc a že má byt v nemocnici, aby se uzdravil a on mi řekl, že je už v pořádku, že je vše jak má být. Tak jsem ho pozvala dál zeptala jsem se ho jestli si dá kafe a on že jo tak jsem mu ho udělala a sobě jsem udělala čaj, protože jsem v té době ještě kafe nepila. Vím, že jsme si dlouho povídali, ale nevím o čem jediné, co vím a na co nikdy nezapomenu je to, že mi řekl, že bude stát vždy při mně a nedovolí, aby se mi něco stalo k tomu dodal ať se stane cokoliv na to nezapomeň rozloučil se a odešel. Já šla spát. Druhý den přijeli mi rodiče a řekli mi, že strejda včera kolem osmé večer umřel :-( , nemohla jsem tomu uvěřit říkala jsem si to není možné, vždyť tu v noci byl, rychle jsem běžela do kuchyně, a když jsem tam přišla tak tam stáli dva hrnky jeden od kafe a druhý od čaje. Mamka se mě ptala, jestli jsem v pořádku a já nevěděla, jestli jí to říct. Rozhodla jsem se jí to neříkat, abych jim ještě nepřidělávala starosti, pak se mě děda zeptal, co jsem v noci dělala, že je tam hrnek od čaje a kafe, mamka na to řekla doufám, že sis nedělala kafe, že jsem na to ještě mala, tak jsem jí řekla, že nevím. Za pár dní byl pohřeb a já se šla za strejdou rozloučit k rakvi, jenže jsem se lekla v rakvi byl člověk který vypadal že je mu přes 70 let a přitom když tam byl u mě v noci tak vypadal jako ve věku 43 let, tolik mu bylo když umřel. Po čase to vše začalo, náklaďák který havaroval na místě kde jsme každý den v tu hodinu byly jen že ten den ne proto že jsem v noci měla sen, že mě tam srazí a usmrtí nakladak. Holky chtěli jít tak jsem jim řekla svůj sen a ať ještě počkají, že tam nechci jít a pak jsme uslyšeli tu ránu nakladak na rovině sjel s cesty a nikdo nevěděl proč a oni pak děkovali, že jsem jim prý zachránila život, nebo jsem řekla, že nepojede autobus, že má porouchaný brzdy všichni na mě koukali jak na magora a dělali si srandu, dokud nepřiběhla jedna paní z vesnice ze slovy autobus nepojede má porouchaný brzdy. Myslela jsem si že to zmizí ale nezmizelo mam dvě děti a snoubence a furt to tu je. Když jsme měli první dítě tak jsme žily v pronájmu a já furt cítila, že se někdo ze špajzu na mě dívá a malá furt brečela a pak jsme se přestěhovaly do rodineho domu a já si myslela, že to zmizí a nic teď když jdu poschodech do prvního patra tak mám pocit, že někdo stojí pod schodama a smutně na mě kouká, nesnáším to mrazení a divný pocit v zádech. Ted už sice nebrečí ani jedno dítě tak hystericky jako před tým naše holka ale pro změnu si někdy s někým v pokoji povídá a mě vyhání a vydrží takhle i hodinu. Nevím, jestli něco je, ale věřím tomu, že jo jinak si to vysvětlit nedovedu. :-D

Vstoupil jsem do místnosti a najednou jsem před sebou uviděl sloupec mlhy, netrvalo to dlouho.. vše jsem zkontroloval, nikde nic nekouřilo, nehořelo, ani zápach, prostě nic...po několika vteřinách bylo opět bez mlhy.

Dobrý den, s mlhou či jakýmsi podivným mlžným světlým oparem mám své zkušenosti z dětství, kdy jsem trávila část prázdnin na statku u mého strýce a tety. Bylo to vůbec zvláštní místo, kde se děly podivné věci... Tvrdili nám, že je to místo bývalého bojiště a že jsou tam někde údajně pohřbeni vojáci, ale jestli nám jako dětem nekecali, to nevím. :) Jednou, když jsme si jako děti hráli na schovávanou, zalezla jsem do stodoly a chtěla jsem se schovat na seník. Když jsem se ale podívala od paty žebříku nahoru, uviděla jsem před sebou zvláštní mlžný "sloup" s nejasným zakončením nahoře i dole... chvíli jsem se nemohla rozhodnout, jestli polezu nahoru, nebo začnu utíkat, ale pak zvědavost zvítězila nad strachem a je se vydala nahoru, když jsem tím procházela, měla jsem zavřené oči a spěchala jsem, ale jasně jsem cítila v těle zvláštní chlad a jakoby brnění až mi naskákala husí kůže... Nahoře jsem se pak ještě ohlédla zpět, ale opar pozvolna zmizel. Byl to neskutečný zážitek a dodnes si tento jev nedovedu rozumově vysvětlit.

Dobrý den,
využívám této příležitosti abych se podělila o něco neobvyklého a dosud nevysvětlitelného v mém živodě. Od dětství mám živé sny a dodnes se mi zadjí. Snad některé z nich mají nějaký význam zdají se mi intenzivněji vždy před nějakým důležitým životním rozhodnutím ale nikdy jsme nezjišťovsls co vlastně znamenají nebo co mi chtěhí říci. Chtěla bych se zaměřit na jeden, který se opakoval a přitom byl pokaždé jiny. Vždy když někdo koho jsem znala třeba jen povrchně tak ještě v tu noc nebo v nejbližsí se mi o tom člověku zdálo. Nic po mě nechtěl nic neříkal jen se namě díval. I když jsem byla dítě necítila jsem strach. Po čase jsem si zvykla a už jesem i věděla kdy to příjde. Dnes už tyto sny nemám. Skončili při mém prvním těhotenstí, Tehdy zemře muj dědeček ale už nepřišel. Myslím si že se mnou přicházeli rozloučit ale nevím zda je to jen moje doměnky. Sny však byly skutečné a trvaly do mých 25 let. Některé z těch tváří si stále pamatuji. Zajímalo by mě jestli někdo ví co znamenaly.

PS: máte moc hezké stránky oběvila jsem je teprve nedávno lae moc se mi líbí ještě jsem je nestačila ani celé přečíst.

Mějte se všichni moc heky
Jarka

Zdravím:)!
Předem se chci omluvit za případné pravopisné chyby (přece jen nejsem češka. .).

Jako malá si pamatuji příhody, kdy se mi například něco zdálo ve snu a další den, týden či měsíc se to opravdu stalo. To mi bylo okolo 5-6 let a nikdy jsem to nebrala, jako zvláštní úkaz, což vlastně ani není. Co mě, ale zaráží je, že nyní je mi skoro 16 let a to, co se mi občas stane je trochu podivné. . .
Už pár let bydlíme v ČR. V rodinném domě v jedné větší vesničce. Dům je z venčí poměrně pěkný i útulní. Můj pokoj leží nahoře, tedy v druhým patře. Dole, kde je můj děda s babičkou se může zdát být vše jinak. . . I když to mají skvěle, moderně a vkusně zařízené, já se tam doslova bojím být sama. Jedna z příhod, co se mi právě nedávno u nich dole stala: Byl víkend (sobota tuším). Babička chtěla pomoct s uklidem. Řekla jsem si, že bude nejlepší když budu vysávat. Šla jsem k nim pro vysavač, který mají ve skříni. Hned, jak jsem vešla do místnosti mě přepadl pocit strachu. Šla jsem tedy o něco rychleji, abych už byla pryč. Vyndávám vysavač a slyším za jejich postelí zvuk, který se dá jen těžce popsat: Bylo to něco, jako včela nebo moucha, ale v elektronické podobě a zesíleně nebo se to dá trochu přirovnat k vrčení psa. . . Každopádně mě to vyděsilo. . . . Mám spoustu zážitků, ale tento je pro mě nejčerstvějším.

Chtěla jsem se zeptat. Stává se Vám, že vidíte něco, jako světelné body či jakýsi světelný čáry nebo tak? Vůbec nevím, jak to popsat. . . Nejdříve jsem si myslela, že mám něco se zrakem, ale ne. Nevím, co to je. .
Všem předem děkuji:).

Vím, že každý člověk do svých tří let má schopnost vidět za plášť reality a že do svých šesti let na to zapomíná. Jenže já jsem ještě stále na nic nezapomněla a k tomu je stále ještě vidím! Byla jsem na hřbitově za prababičkou (měla výročí úmrtí) a naráz cítím divné chvění, že tam je ne někdo jiný přímo ona. Rozhlížím se a po chvíli uvidím slabý obraz postavy z čisté energie. Vypadala smutně, že nepřišla moje mamka, její vnučka i když mohla. Nic neříkala, asi neměla náladu si povídat. Řekla jsem tedy sbohem a jdu k hrobu mích prarodičů. Cestou jsem cítila, že se na mě někdo dívá. Jdu dál tedy k hrobu a snažím se jich nevšímat. Ale babička s dědou tam nebyli. Jenom za mou nějaký "člověk" čekal, že ho někdo navštíví. Zapálila jsem jim svíčku, pomodlila se a snažila se co nejrychleji dostat k východu a to ze dvou důvodů. Ten první byl strach a ten druhý důvod byl to, že mi zavíral hřbitov.
Nyní je otázka: Je to normální? Za odpověď předem děkuji.

čau všem řeknu vám muj příběh. jedna holka my pomohla věřit v boha tak jsem se večer modlil, pak sem šel spát ale nemohl sem usnout tak sem se koukal tak na strop, zavřel sem oči a pak je otevřel, a najednou předemě na hoře bylo něco rozmazaný šedě a najednou se to jakoby rozsvítilo bíle a z toho na mě koukala krásnej obličej a koukal na mě a smál se byl sem docela vyděšenej ted se toho nebojím, podle mě to byl muj strážný anděl,zpátky k čemu co se mi stalo. koukal sem e na něj a najednou zmizel odteda věřím na boha a na adnděla strážnýho,

nemužu se vyrovnat s tím že mě opustila dívka kterou stále moc miluji v noci nespím atd.....ale to zná určitě každý nicméně poslední dobou je to horší a horší a dnes když jsem sedal do auta se u mě objevila starší paní tak kolem 70ti let. taková krásna milá babička :) a říká mi že má pro mě dárek, tak naní koukám říkám si proč pro mě? jakej dárek? a ona vytáhla z kabelky amulet panenky marie na takové pavlnené šnurce dala mi ho na ruku a řekla že mě to vrátí klid do duše a radost do srdce nebo tak podobně. přesně si to nepamatuji byl jsem z toho docela vyjevený. A ještě mi řekla že se nemám už trápit! jak to víte že jsem smutný? ptám se. Ona ještě řekla že on vídí do předu a že to co prožívám a to, že mě opustila je jen pro mojí záchranu! A odešla..........tak jsem sedl do auta a seděl koukal a nechápal co to bylo ta souvislost se vším?! celý den nad tím přemýšlím a nechápu co to bylo. nikdy vživotě jsem jí neviděl

Ahoj všem, je to už asi 2 roky co se mi stala zvláštní příhoda. Musím ale říct že už v dětství se mi v mém pokoji děli zvláštní věci, měl jsem doma pozvaného i pána co měří energie a v mém pokoji naměřil hodně špatné, na většině míst mi nedoporučil ani nechávat postel a v těch místech spát. Teď ale k věci co se stala před 2lety. Stalo se to někdy v noci, spal jsem a najednou mě vzbudilo brnění, celé tělo mi brnělo a když jsem otevřel oči a podíval se směrem do místnosti, tak jsem uvidel nějaké 2 rozmazané stíny, chtěl jsem křičet, ale nešlo to, otvíral jsem pusu na prázdno a byl dost vyděšený, pak už jen vím že mi brnělo tělo ještě víc a že jsem se probudil až ráno. Všechno jsem řekl rodině a původně si i myslel že jsem mohl zažít jen nějaký trans nebo silný sen, jenže mamka mi řekla že se ji to v noci stalo taky. Nic jsem si nepřibarvil ani nevymyslel, všechno je pravda. Jen záleží na tom co to vlastně bylo.

Bylo mi 5 let a já jsem byla s našima na pohřbu sousedky ,tehdy její dcera malovala můj portrét....dodnes mám obraz doma. A já se chtěla jít na naší sousedku podívat do rakve.Nikdo nechtěl jít dovnitř ,tak jsem tam šla sama.Doma mě pak máma dala spát a já se ocitla někde v meziprostoru citila jsem tam energii...duše? chtěli po mě ať tam zůstanu,já jim řekla ,že tam nemůžu zůstat ,že se musím vrátit zpátky,že se chci vrátit zpátky,tak mě nějaká ruka odvedla zpátky.Máma pak říkala ,že prý jsem blouznila.Dodnes to cítím jako by se to stalo nedávno.

čehokoliv se dotknu tak mne to kopne islite ye mam malo energije nebo cim to je

Vdávala jsem dceru bylo to 14.6.2003.Čekali jsme na to až nás před obřadem seznámí s tím co a jak bude probíhat.A já se najednou ocitla úplně někde jinde. Byla jsem ve stejnou chvíli na dvou místech.Tělem v obřadní síni a duší někde na veliké louce s nádherně upravenými keři,trávníkem,vodotryskem.A taky tam stál veliký bílý dům s červenou střechou,byli kolem mě lidé a bylo mi tam moc dobře.Pak jsem se slyšela jak se ptám ,kde je ta dcera co se vdává...druhá dcera mě chytila ra ruku zatřepala s ní a řekla ,vždyť stojí vedle tebe.A já se vrátila zpět.Nevím co to bylo ,ale bylo to příjemné.

Muj spanek se nelisi od zadneho jineho u kterehokoliv cloveka az na jednu velkou podstatnou vec. Nestava se mi to casto.Ale naposledy vcera vecer ,predtim je mezera mozna i rok,ale driv kdyz jsem byl mladsi se mi to stavalo velmi casto. Usnu jako vzdy. V noci se mi zdaji ruzne sny. Ty sny velice intenzivne vnimam az si vlastne uvedomim ze je to sen a trochu se probudim a vtom se to stane. Zacne mi pistet v usich,div me bubinky neprasknou, zacinam citit chlad a mravenceni po celem tele az do morku kosti. A v tom to prijde, Jakmile me zahali to vse nemohu se pohnou, ani prstem,nicim... a nejhorsi na tom je ze nemohu ani mluvit, vzdy se o to strasne moc snazim ale je to jen v me hlave co slysim moje volani o pomoc... Po chvili paraliza odchazi co v hlave volam o pomoc a pak nemuzu usnout, nekdo by rek ze se mi to zdalo, ale vzdy se mi to stane pri plnem vedomi a kdyz jsem vzhuru. V mladi kolem 15 let se mi to stavalo i dvakrat za noc, ale nastesti ne kazdy den. Rikam si ze to jsou andele nebo nejake bytosti a kdyz vidi ze volam o pomoc tak odejdou aby mi neublizili....
Mozna to ma spojitost s nehodou v mladi kdyz jsem byl 4 dny v komatu a napokraji smrti, kdyz doktor rikal me matce zsance nedavaji... to se mi stalo v 9 letech, nyni je mi 25 a nevim jak se k tomu stavet. Uz me napadlo nevolat o pomoc, poddat se tomu a jen naslouchat co se stane... ale je to vzdy tak necekane az clovek ma velky strach i kdyz to ceka nez usne...
Stava se to nekomu, nema nekdo odpoved, dekuji
Muj mail kam mi muzete psat... parizjirka@seznam.cz

ahojky.. můj přítel několikrát za život zažil klinickou smrt a příjde mi jako by si to prožíval to same co on.chtěl se taky tomu poddat,ale kdyby to udělal,už by se neprobudil.. může se ti to vracet diky tvé nehodě... ale jestli ti muzu říct svůj názor nepoddávej se tomu.To volání je záchrana