Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vnitřní hlasy

Vnitřní hlasy: Choroba, nebo dar

 

 Těžká duševní nemoc, například schizofrenie, se často projevuje tak, že pacient má zvukové halucinace. Vnímá výkřiky či šepot, který nikdo jiný neslyší. Někteří psychiatři ovšem tvrdí, že tajemné hlasy jsou reálné! Údajně můžeme zaznamenat sténání vlastní, zmučené duše. Slyší výjimečně citliví jedinci také cizí nebo dokonce duchovní bytosti? Vědci to nevylučují a popisují případy, nad nimiž zůstává rozum stát.

 

Mojžíš, Ježíš a schizofrenie

„Asi do roku 1300 pf. n. 1. se lidé běž­ně rozhodovali na základě pokynů, , které slyšeli ve své hlavě," uvádí americký psycholog Julián Jaynes (1920-1997). A neho­voří jen o divoších, kteří mají halucinace třeba z psychedelických (halucinogenních) rostlin. Vždyť i izraelský praotec Mojžíš, Ježíš Kristus či muslimský pro­rok MOHAMED (570-632) údajně zaznamenávají hlasy, které nikdo jiný nevnímá. Podobně francouzská vojevůdkyně Johanka z Arcu (1412-1431) registruje něco jako anděl­ský Šepot. Zmíněné čtyři osobnosti se rozhod­ně nechovají jako blázni, naopak hovoří moudře a pro miliony lidí se stávají světci. Když se ovšem s podivnými hlasy setká moderní člověk, mnohdy si to radši ne­chá pro sebe. Jakmile se totiž s nevšedním zážitkem svěří lékaři, riskuje, že skončí jako schizofrenik v psychiatrické léčebně! Přichází lidstvo o nové Mojžíše a Johanky z Arcu jen proto, že jsou parapsychologic­ké jevy považovány za chorobné symptomy?

 

Hromosvod negativních citů

 

Sluchovými bludy" údajně trpí dospívající Walter, s nímž se pravidelně schází nizo­zemská psycholožka Gerda de Bruijn.Doktorka s pacientem soustředěně konverzu­je a marně čeká, až se u něj objeví halucinace Teprve po 18 měsících přijde Bruijn na tera­pii unavená. Ztratí koncentraci a vzpomene si na arogantního člověka, s nímž se nedávno zle pohádala. „Walter se náhle uzavřel. Roztřásl se, jako by jej cosi nevýslovně polekalo," vzpomí­ná psycholožka: „Až po několika minutách se uklidnil a prozradil mi, co slyšel - ty samé kletby, jaké se mi honily hlavou!" Dokáže hoch vní­mat negativní úvahy, jež mlčky rozvíjejí lidé okolo? Podobný úděl má možná i Sebastían (*1957), k němuž se prý občas donese tklivý, mnohohlasý pláč. „Stává se to třeba v obchodním domě. Zkrátka v davu, uprostřed osamělých lidí.' vysvětluje Sebastian. Je tak citlivý, že vstřebá­vá smutek ostatních?

 

Ignorace prý není řešení

 

Palčivé otázky se množí,a proto Marius Rommeroku1987vystupuje v nizozemské televizi výzvou:„Pokud slyšíte hlasy,okte­rých nikdo jiný neví, kontaktujte mě Uspořádáme společně konferenci, na níž se setkáte s lidmi, kteří mají podobné zážitky. Doktoro­vi se ozývají stovky diváků,přičemž většina se hlasů bojí. Často prý vnímají panovačné, zlostné rozkazy či vulgární výkřiky „Zdá se mi, že ke mně hovoří tajní agenti, členové královské rodiny i zločinci. Nařizují mi, abych skočil z okna nebo někoho zabil," říká čtyřicátník Thomas. Co s tím? Nešťastník se snažíneustále něco dělat, aby vůbec neměl čas nepříjemné vjemy zaznamenávat. „Vyluštil jsem už celou knihovnu křížovek. Můj dům je dokonale čistý. Všechny po­vinnosti plním okamžitě a přepečlivě," svěřuje se Thomas: „Nic divného už neslyším, ale zase si vů­bec neodpočinu. Nemohu ani na minutu vypustit." Takový životní styl je dlouhodobě neudržitel­ný.Existuje ale přijatelnější řešení?

 

 

UMĚJÍ HRÁT MARIÁŠ?

„Mí pacienti většinou slyší nepříjemné výkřiky, když přemýšlejí negativně," uvádí psychiatrická Sandra Escher. Ta doporučuje zaměřit se v ta­kové chvíli na hezké věci, počkat na pozitivní hlasy a zkusit se s nimi domluvit. „Od 20 ho­din se zavřu v pokoji a rodina ví, že mě nemá ru­šit. Dohodla jsem se totiž se svými hlasy, že jim budu k dispozici po večerech. A ony opravdu přes den nepřicházejí," nabízí svůj recept Nizozem­ka Marie (*1979). Když se údajně naučí­me s tajemnými našeptávači spolupracovat, můžeme se dozvědět neocenitelné informace. Třeba Anna Hofkamp z Nizozemska se na střední škole skoro vůbec neučí, protože prý při písemkách slyší hlas, jenž jí napovídá správné odpovědi! „Jsou dny, kdy jsem nepo­razitelná v mariáši. Kdosi mi totiž tiše říká, jak mám hrát," pokračuje Hofkamp. A když vjíž­dí do cizího města, nechá se vést záhadným rádcem a pokaždé rychle najde volné parko­vací místo. Nemá ale prostě jen štěstí? Doktor Marius Romme nás seznámí s pacienty, kteří si zřejmě nevymýšlejí. Od hlasů se totiž do­zvídají, co se stane v budoucnosti!

 

 

Chtějí s námi komunikovat duchové?

 

Karla je od útlého dětství polovičním sirotkem. Když chodí na hřbitov, aby polo­žila květiny na matčin hrob, vnímá prý mnohonásobný šepot a údajně si také povídá se zesnulou matkou! „Ně­které duše uvíznou v momentu umírání. Zůstanou na Zemi, místo aby našly klid na onom světě. Chtějí pak komunikovat se živými lidmi," je přesvědčená Karla. Se záhrobními bytostmi údajně hovoří i v dospělosti. Nejednou prý slyší, co se sta­ne v příštích týdnech. „Hlasy mi řekly, že máš rakovinu jater. Příští rok budeš mít pohřeb. Bude zataženo, chodníky zaplaví spadané listí," sděluje Karla své nevlastní matce. A temné proroc­tví se vyplní! Sylvie (*1955) zase s předsti­hem ví, že pochová svého syna Marca, jenž zemřel na rakovinu lymfatických žláz. „Teď ke mně hovoří i on," je přesvědčená Sylvie.

 

JE TO ĎÁBEL!

 

„Od dětství slyšívám hlasy. Beru je vážně, neboť se ukázalo, že mluví pokaždé pravdu," vyprá­ví dnes již osmdesátiletá Vanessa. Jako malá žila na nizozemském pobřeží a byla zrovna ve škole, když v přístavu propukl požár. Pla­meny šlehaly především z řeckého tanke­ru, který znenadání vybuchl! O neštěstí v té době informují všechny sdělovací prostředky v zemi, málokdo má ale tak nahnáno jako Va­nessa. Má totiž tatínka u hasičů, kteří při ka­tastrofě zasahují. V tom prý ale holčička slyší chlácholivý šepot: „Tvůj otec se vrátí." Díven­ka běží domů, kde se snaží uklidnit bledou maminku. „Nakonec se ukázalo, že mého otce zavčas kdosi strhl na zem. Jiní hasiči takové štěstí neměli a zahynuli," vypráví Vanessa. Pozdě­ji se dozvídá, jak dopadne 2. světová válka a hlasům nepřestane naslouchat ani v dospě­losti. Bezpečně třeba pozná darebáka, když jí hlasy varují: „Je to ďábel!" Zanedlouho se prý zaručeně potvrdí, že dotyčný je ničema.

 

POMÁHÁ PARAPSYCHOLOGIE A VÍRA?

 

V mnoha případech jsou hlasy důsledkem fyziologické či duševní poruchy. Například pokud si pacient při úrazu poraní mozek (především čelní laloky), stává se, že násled­ně začne trpět halucinacemi. Podobně když má člověk tzv. disociativní poruchu, jeho osobnost se rozdělí na několik částí, jež se pak mohou překřikovat. Co když ale někteří jedinci slyší cizí myšlenky, nebo dokonce hy­potetické nadpřirozené bytosti? Marius Rom­me upozorňuje všechny, kdo občas slýchají záhadný šepot: „S hlasy se dokázali vypořádat především ti, kteří vycházejí z parapsychologie nebo spirituality." Ze zdánlivé choroby se pak údajně stává užitečný dar.

 

 

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2019 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 930757
Měsíc: 6385
Den: 216