Parapsychologie část.1
Úvod
V žádném případě není pochyb, že se děje cosi „mezi nebem a zemí", na co neznáme odpověď, přestože žijeme v moderním světě. To, co bylo před pár stoletími považováno za mýty a šarlatánství, našlo v moderní době své uplatnění. Například hypnóza, která byla dříve hádankou a patřila mezi okultismus a magii, se nyní používá v psychologii a lékařství. Ještě před nedávném například zavrhovalo euroamerické lékařství východoasijské léčebné metody. Dnes lékaři tyto léčebné metody studují a s úspěchem je používají, ačkoliv jejich vědecká podstata není vyjasněna.
Paranormální jev je velmi často vysvětlován spiritistickým působením, to znamená, že je připisován intervenci duchů zemřelých nebo démonům.
Dnes se však ví o dynamice hloubkových vrstev lidské duše alespoň tolik, že je možné pojmenovat podvědomý hloubkový vyvolávač paranormálních jevů a pochopit jeho význam v komunikaci podvědomí. Věda nemůže dosud dát hodnověrnou odpověď na to, jak paranormální jevy vznikají. Není rovněž schopna pojmenovat energie, které je způsobují, zejména při psycho-kinezi, což znamená pohyb hmoty prostřednictvím energie duševna. Dosud můžeme uvádět jen pouhé hypotézy, jako tomu bylo kdysi u elektřiny, kdy lidé neznali podstatu vzniku, ale zajímali se pouze o její působení.
Proto je nanejvýš důležité, aby parapsychologové, resp. léčitelé, měli tutéž profesní zodpovědnost ke společnosti, jako ji mají lékaři.
Paranormální jevy jsou přírodní jevy, jež jsou provázeny komunikací mezi lidmi a dalšími subjekty. Komunikace mezi dvěma subjekty je spojujícím elementem. Rozlišujeme dvě formy paranormálních jevů:
forma psycho-intelektuální, což je komunikace v prostoru prostřednictvím lidské duše (telepatie, jasnovidectví, předvídání neboli prekognice),
forma psychokinetických jevů, kdy působí energie ducha na energii hmoty.
- ve snu a při všech změněných stavech vědomí, které se projeví při různých stavech hypnózy, navozeného spánku, při stavu autosugestivně navozeném -autohypnóze a v transu,
- při normálním vědomí u osob, které jsou para-normálně nadány.
Rozlišujeme tři druhy komunikace: telepatický kontakt, jasnovidectví a kontakt mezi duší a hmotou (psychokinezi). Předvídání (prekognice) působí nejvíce přes telepatii a přecitlivělost člověka (tj. vlastnost vnímat pocity, které ostatní nevnímají).
Psychologie lidského těla - duše (Psýché - ze
starořečtiny = duše)
Podle psychoanalytiků S. Freuda a C. G. Junga obsahuje duše tři vrstvy: individuální podvědomí, vědomí a všeobecné, tj. univerzální podvědomí.
Individuální podvědomí je nejhlubším a největším dílem duše. Jsou zde „uskladněny" všechny zkušenosti našeho života. Dále je zde část podvědomí nazvaná ono a část nazvaná nad já. V části ono se nacházejí primitivní a egoistické instinkty člověka. Tato část jedná podle nálady člověka a nebere ohled na morální zásady a požadavky skutečnosti. Je chaotická, neorganizovaná, je zdrojem pudů a instinktů. Odpovídá vitalitě, kterou člověk dostane při narození. Až se tato část vyčerpá, dochází ke smrti člověka. Část podvědomí zvaná nad já je výsledkem výchovy rodiny a prostředí. Jedná podvědomě a nikoliv na základě morálních představ. Vytváří specifický druh programu a jako taková je nelítostná a sterilní. Utrpí-li porážku - když zvítězí primitivní pudy - má pocit viny a dochází k sebepotrestání, které může lidem přinášet mnoho utrpení.
Vědomí je „poznávacím centrem" lidského bytí. Zachovává člověku vědomí vlastní identity udržuje kontakt s realitou a neustále se přetváří. Je to nejlépe organizovaná a nejsouvislejší část naší duše. Chrání osobnost pomocí vlastních obranných mechanismů. Ty tvoří protiváhu k instinktům a pudům podvědomí. V podvědomí tvoří velkou část zapomenuté a uplynulé události, které vědomí pro neschopnost uchovat je v paměti už neobsahuje. Volním způsobem nebo v hypnóze, v traumatu nebo v znecitlivění (anestézii) může vzpomínka dojít na povrch do vědomí.
Všeobecné, univerzální podvědomí má v lidském podvědomí možnost propojení se a navázání na univerzální podvědomí, které je v hyperprostoru univerza. Je to společné dědictví celého lidstva. Tvoří je energetické duševní projekce myšlenek, emocí, víry a zážitků lidstva. Skládá se z nesmírného množství individuálních podvědomí osob živých i zemřelých.
Duše je sídlem, kde se skutečnost člověka konkretizuje, kde vznikají podvědomé a vědomé motivace. Duše je jakési zavazadlo, které každý nosí s sebou jako výsledek svých jednání v dobrém i zlém smyslu. Duševní složka existence člověka je důsledkem materiálního života a duchovních zkušeností. Materiální zkušeností rozumíme např. jídlo. Pokud se modlíme, je to duchovní zkušenost. Naše duše ale registruje obojí činnost jako zkušenost. Tak vzniká syntéza lidských energetických zkušeností. Může se stát, že duchovní - spirituální impulsy vyvolají psychokinetické jevy. Tyto impulsy však nejdříve ovlivňují duši, která pak svým vědomím nebo podvědomím vyvolá paranormální jevy. Paranormální jevy jsou podmíněny člověkem, tím již je vyloučena spiritistická domněnka. Spiritismus a spiritualismus (učení, že všechny hmotné jevy jsou produktem ducha) mají znaky tzv. paranáboženského hnutí. Snižují Boha na úroveň člověka a náboženství pokládají za svaté. Jestliže médium údajně „hovoří se zemřelými, s Kristem" a člověk zde obdrží radu nebo je doprovázen a milován, vede to k sakralizování náboženství (týká se jevů při bohoslužbách). Základem zde není víra, ale poselství, které má nerozhodným lidem sloužit jako důkaz. Tyto důkazy však vymizí, protože jsou jen důsledkem telepatie média a jeho podvědomí. Proto stojí spiritismus mimo křesťanství. Médium je zde pod vlivem nově vytvořené osobnosti ducha zemřelého.
Paranormální jevy nemají nic společného s božstvím. Je to vzájemné prolínání dvou způsobů lidského života - tělesného a duševního.
Podvěsek mozkový - třetí oko
Podvěsek mozkový je žláza s vnitřní sekrecí při mezi-mozku. Poněvadž k ní proniká přes šev, který dělí čelní kosti, slabé světlo, může toto třetí oko registrovat světelné rozdíly. Přestože leží tato žláza hluboko v mozku, vnímá slabě světlo a současně jsou slunečním světlem do jisté míry ovlivňovány tělesné i duševní pochody.
Záhada třetího oka
Původ a sídlo telepatie je otazníkem, stejně jako i mnohé ostatní parapsychologické schopnosti a tajemství lidské duše vůbec. Úplné vyjasnění telepatie by také lépe objasnilo kontakt člověka s energetickými záznamy zemřelých lidí. Původcem a sídlem telepatie je patrně duše, duchovní tělo člověka. Pro to svědčí skutečnost, že každý člověk bez výjimky může být za příznivých okolností telepaticky činný.
To, že parapsycholog David Hoy není daleko od pravdy, dosvědčují některé příběhy, kterých se denně odehrávají desítky, a my jim v denním shonu většinou nevěnujeme pozornost. Také se vám stalo, že jste chtěli zatelefonovat svému známému a dříve, než jste vytočili číslo, telefon zazvonil a známý se ohlásil? Konstatování: „Člověče, ty mi snad čteš myšlenky, teď právě jsem ti chtěl zavolat," není konstatováním pouhé náhody. Existují i případy, kdy člověk se schopností vysílat silné telepatické signály dokázal korigovat myšlení a chování lidí na tisícikilometrové vzdálenosti.
Velmi časté jsou také „náhody", kdy se dva lidé potkají v místech, kde by se rozhodně nehledali, kdyby se měli setkat. Oba jsou překvapeni, když ten druhý prohlásí: „Jak je to možné, právě jsem na tebe myslel."
Jedna paní líčila, jak prapodivně se zachovala, když cosi hledala ve svém bytě:
„Představte si," vyprávěla překotně a již z jejího hlasu byla znát obava, zda se jí vše pouze nezdálo, že se jí náhodní posluchači budou smát nebo ji považovat za blázna. „Potřebovala jsem se podívat do diáře na svůj program na příští týden a obtelefonovat pár známých. Svůj diář mám vždy po ruce na konferenčním stolku v hale, kam jej pokládám vždy, když se vracím domů. Vykročila jsem směrem do haly, ale najednou mě napadlo, že se musím nutně podívat do koupelny, jako by mi to „kdosi" přikázal. Vůbec nevím, proč jsem do té koupelny vůbec šla, vždyť jsem byla již na odchodu a neměla jsem tam co pohledávat. Jaké bylo moje zděšení, když jsem uviděla, že vana již skoro přetéká, protože z roztočeného kohoutku se valí voda. Leknutím jsem se nemohla ani pohnout, abych vodu rychle zastavila. Nemám ponětí, jak se to mohlo stát a co mě varovalo před hrozící kalamitou. Na každý pád jsem dala vše do pořádku a odešla z koupelny. Ještě v hale, kde jsem si vzala diář a chystala se odejít, mně to nedalo a já se šla do koupelny přesvědčit, zda voda opět neproudí z mnou pečlivě uzavřených kohoutků. Nic se však již nedělo, ale po celý den jsem trnula hrůzou, s čím se večer doma setkám." Je to snad také „jen náhoda"?
Parapsycholog David Hoy, přední americký odborník v oboru telepatie, říká, že: „Každý člověk může přinést duševní schopnost příjmu a vysílání telepatických dojmů. Přepnutím na nosné vlny může lidský mozek přijímat informace ze všech zemí světa a ze světa mimosmyslového. Naladění na vysílací kanál mozku určitého člověka má srovnání s laděním přijímače rozhlasu nebo televize. Při tajných výzkumech hraje technická telepatie velkou úlohu, např. při zřizování vysílačů myšlenek."
Mozkový podvěsek, žláza s vnitřní sekrecí, která vnímá slabě rozdíly světla, byla označována za třetí oko již u pradávných kultů. Tato žláza je zásobárnou serotoninu pro velký mozek, tím je zdrojem koncentrace a fantazie a má nesmírný význam pro vývoj telepatických a jasnovideckých schopností.