Jdi na obsah Jdi na menu
 


Parapsychologie část.1

Úvod

 Člověka od nepaměti děsilo, ale zároveň lákalo a při­tahovalo vše, co bylo neznámé, neprozkoumané či nevy­světlitelné. Jednoduše řečeno - tajemné. Strach před čímsi neznámým, resp. neznalost příčin, sváděla a do­sud svádí k tomu, že to, co není možné logicky nebo „selským rozumem" objasnit, tudíž pochopit (tzv. paranormální jevy), raději popíráme.

 Co je vlastně parapsychologie, kterou její kritikové vidí jako „cosi" mezi magií a fantastickými, ničím ne­podloženými představami? Je to nová věda, která stu­duje jevy, jež unikají našim pěti smyslům a které se dají jen částečně vysvětlit nejnovějšími vědeckými po­znatky, i když v posledních letech doznala tato věda značného posunu kupředu.

 Dnešní parapsychologie, dříve považovaná za sou­část metafyziky (první filosofie), má své počátky na konci 19. století. Od té doby se paranormálními jevy zabývalo mnoho vědců. Existuje však jen velmi málo parapsychologických jevů, které se pokusně dají ob­jasnit.

 Nepochybně se vám nebo vašim známým již stalo, že jste se při toulkách neznámými krajinami setkali s úkazem, že náhodně navštívená nebo dosud vámi nenavštívená oblast, ba dokonce objekt či most nebo hrad vám byly povědomé. Navíc jste měli pocit, že jste v těchto místech již byli. Důvěrně jste poznávali dům i louku před ním, stromy, které tam rostly již za vaše­ho dřívějšího pobytu. Ale ať jste přemýšleli jakkoli dů­kladně, nebyli jste schopni tuto skutečnost logicky vysvětlit. Bez jakéhokoliv dalšího uvažování jste tuto záhadu pustili z hlavy a vzpomněli si na ni nejvýše teh­dy, když se něco podobného stalo někomu z vašeho okolí. Byla to, podle vás, jen náhoda: pouhá fikce, kte­rou nebudete dále zkoumat. Podle dalšího pojednání zjistíte, že jste se více či méně mýlili.

 Příhod, které zažily stovky lidí je mnoho. Když je posloucháme, máme ve většině případů smíšené poci­ty, jindy jim vůbec nevěnujeme pozornost. „Jsou to prostě výmysly," říkáme si.

 Jedna moje známá - starší, velice rozumná a logic­ky uvažující zdravotní sestra z malého městečka ve východních Cechách se za svého pobytu v lázních při náhodné rozpravě o podivných situacích silně ohradi­la proti jakémukoliv zlehčování nevysvětlitelných zá­had. Všichni u stolu byli tenkrát překvapeni, že tato podle jejich mínění velmi střízlivě uvažující žena je najednou tak rozhořčena. Ještě než vylíčila svůj pří­běh, neodpustila si vědecké konstatování, že „náhody neexistují, vše je předem dáno"

 Jak to vlastně bylo: Sestřička jezdila po mnoho let den co den z malé vesnice do zdravotního střediska v onom malém městě. Každé ráno vstala v pět hodin (prý si kolik let už ani nemusela natahovat budíka) a před šestou již stála na zastávce autobusu, který jezdil do města každé dvě hodiny. Jednoho dne se však stalo něco neobvyklého. Onen pověstný a vždy spolehlivý „vnitř­ní budík" ji zklamal a ona se probudila o více jak hodi­nu později. Byla z toho nešťastná. To se jí přece jakži­vo nestalo, co bude dělat, vždyť přijde o celé dvě ho­diny později, zoufala si. Nervózně se oblékla, upravi­la a spěchala na zastávku. Autobus přijel přesně v osm. Krátce poté, co nastoupila, oslovil ji řidič: „To máte, sestřičko, štěstí, že jedete dneska se mnou. Ten váš autobus v šest hodin ošklivě havaroval a co víc, pán, který seděl na tom „vašem" sedadle, je po smrti!" Paní nevěřícně vytřeštila oči. Přestože si s útrpností a lí­tostí vzpomněla na onoho mrtvého pána, nemohla se vzpamatovat z toho, že se to stalo právě v ten den a do­konce v tu hodinu, ve které celá léta jezdila ona. Kdo ji varoval, aby nejezdila, aby zaspala? Je to pár let, ale ona známá, která je již v důchodu a nemusí proto chvá­tat na „ten svůj" autobus, si stále s podivnou náhodou (?) láme hlavu.

V žádném případě není pochyb, že se děje cosi „mezi nebem a zemí", na co neznáme odpověď, přes­tože žijeme v moderním světě. To, co bylo před pár stoletími považováno za mýty a šarlatánství, našlo v moderní době své uplatnění. Například hypnóza, která byla dříve hádankou a patřila mezi okultismus a ma­gii, se nyní používá v psychologii a lékařství. Ještě před nedávném například zavrhovalo euroamerické lékař­ství východoasijské léčebné metody. Dnes lékaři tyto léčebné metody studují a s úspěchem je používají, ač­koliv jejich vědecká podstata není vyjasněna.

Paranormální jev je velmi často vysvětlován spiritistickým působením, to znamená, že je připisován intervenci duchů zemřelých nebo démonům.

Dnes se však ví o dynamice hloubkových vrstev lid­ské duše alespoň tolik, že je možné pojmenovat pod­vědomý hloubkový vyvolávač paranormálních jevů a po­chopit jeho význam v komunikaci podvědomí. Věda ne­může dosud dát hodnověrnou odpověď na to, jak pa­ranormální jevy vznikají. Není rovněž schopna pojme­novat energie, které je způsobují, zejména při psycho-kinezi, což znamená pohyb hmoty prostřednictvím energie duševna. Dosud můžeme uvádět jen pouhé hypotézy, jako tomu bylo kdysi u elektřiny, kdy lidé neznali podstatu vzniku, ale zajímali se pouze o její působení.

Proto je nanejvýš důležité, aby parapsychologové, resp. léčitelé, měli tutéž profesní zodpovědnost ke společnosti, jako ji mají lékaři.

Paranormální jevy jsou přírodní jevy, jež jsou pro­vázeny komunikací mezi lidmi a dalšími subjekty. Ko­munikace mezi dvěma subjekty je spojujícím elemen­tem. Rozlišujeme dvě formy paranormálních jevů:

forma psycho-intelektuální, což je komunikace v prostoru prostřednictvím lidské duše (telepatie, jas­novidectví, předvídání neboli prekognice),

forma psychokinetických jevů, kdy působí ener­gie ducha na energii hmoty.

 

 Komunikace s podvědomím

 Naše životní zkušenosti jsou okódovány (tj. trvale označeny záznamem) biologickými reakcemi nejen v našem mozku, ale zobrazí se rovněž v našem podvě­domí. Podvědomí člověka je odděleno od ostatních individuálních podvědomí. Mimo tato podvědomí exi­stuje všeobecné univerzální podvědomí, kde všechny informace představují všeobecnou rezervu, k níž má každý člověk v určité situaci přístup. Tyto informace přesahují hranice individuálního podvědomí. Propo­jení nastává jen v krátkých intervalech v mezních situ­acích, které osobnost člověka podněcují. Jsou to na­příklad uvědomění si existence vlastních paranormálních schopností, emoce, velké nebezpečí, nebezpečí smrti, silné emocionální zážitky, citová spojení osob nebo mystické zážitky, tj. splynutí člověka s Bohem. „Spínač" propojení funguje při dvou typických situa­cích:

- ve snu a při všech změněných stavech vědomí, které se projeví při různých stavech hypnózy, navoze­ného spánku, při stavu autosugestivně navozeném -autohypnóze a v transu,

- při normálním vědomí u osob, které jsou para-normálně nadány.

Rozlišujeme tři druhy komunikace: telepatický kon­takt, jasnovidectví a kontakt mezi duší a hmotou (psychokinezi). Předvídání (prekognice) působí nejvíce přes telepatii a přecitlivělost člověka (tj. vlastnost vní­mat pocity, které ostatní nevnímají).

Psychologie lidského těla - duše (Psýché - ze

starořečtiny = duše)

Podle psychoanalytiků S. Freuda a C. G. Junga ob­sahuje duše tři vrstvy: individuální podvědomí, vědo­mí a všeobecné, tj. univerzální podvědomí.

Individuální podvědomí je nejhlubším a největším dílem duše. Jsou zde „uskladněny" všechny zkušenos­ti našeho života. Dále je zde část podvědomí nazvaná ono a část nazvaná nad já. V části ono se nacházejí primitivní a egoistické instinkty člověka. Tato část jed­ná podle nálady člověka a nebere ohled na morální zásady a požadavky skutečnosti. Je chaotická, neorga­nizovaná, je zdrojem pudů a instinktů. Odpovídá vita­litě, kterou člověk dostane při narození. Až se tato část vyčerpá, dochází ke smrti člověka. Část podvědo­mí zvaná nad já je výsledkem výchovy rodiny a pro­středí. Jedná podvědomě a nikoliv na základě morál­ních představ. Vytváří specifický druh programu a jako taková je nelítostná a sterilní. Utrpí-li porážku - když zvítězí primitivní pudy - má pocit viny a dochází k sebepotrestání, které může lidem přinášet mnoho utr­pení.

Vědomí je „poznávacím centrem" lidského bytí. Zachovává člověku vědomí vlastní identity udržuje kontakt s realitou a neustále se přetváří. Je to nejlépe organizovaná a nejsouvislejší část naší duše. Chrání osobnost pomocí vlastních obranných mechanismů. Ty tvoří protiváhu k instinktům a pudům podvědomí. V podvědomí tvoří velkou část zapomenuté a uplynu­lé události, které vědomí pro neschopnost uchovat je v paměti už neobsahuje. Volním způsobem nebo v hypnóze, v traumatu nebo v znecitlivění (anestézii) může vzpomínka dojít na povrch do vědomí.

Všeobecné, univerzální podvědomí v lidském podvědomí možnost propojení se a navázání na uni­verzální podvědomí, které je v hyperprostoru univer­za. Je to společné dědictví celého lidstva. Tvoří je ener­getické duševní projekce myšlenek, emocí, víry a zá­žitků lidstva. Skládá se z nesmírného množství indivi­duálních podvědomí osob živých i zemřelých.

Duše je sídlem, kde se skutečnost člověka konkre­tizuje, kde vznikají podvědomé a vědomé motivace. Duše je jakési zavazadlo, které každý nosí s sebou jako výsledek svých jednání v dobrém i zlém smyslu. Duševní složka existence člověka je důsledkem materiál­ního života a duchovních zkušeností. Materiální zku­šeností rozumíme např. jídlo. Pokud se modlíme, je to duchovní zkušenost. Naše duše ale registruje obojí činnost jako zkušenost. Tak vzniká syntéza lidských energetických zkušeností. Může se stát, že duchovní - spirituální impulsy vyvolají psychokinetické jevy. Tyto impulsy však nejdříve ovlivňují duši, která pak svým vědomím nebo podvědomím vyvolá paranormální jevy. Paranormální jevy jsou podmíněny člověkem, tím již je vyloučena spiritistická domněnka. Spiritismus a spiritualismus (učení, že všechny hmotné jevy jsou pro­duktem ducha) mají znaky tzv. paranáboženského hnu­tí. Snižují Boha na úroveň člověka a náboženství po­kládají za svaté. Jestliže médium údajně „hovoří se zemřelými, s Kristem" a člověk zde obdrží radu nebo je doprovázen a milován, vede to k sakralizování ná­boženství (týká se jevů při bohoslužbách). Základem zde není víra, ale poselství, které má nerozhodným li­dem sloužit jako důkaz. Tyto důkazy však vymizí, pro­tože jsou jen důsledkem telepatie média a jeho podvě­domí. Proto stojí spiritismus mimo křesťanství. Médi­um je zde pod vlivem nově vytvořené osobnosti ducha zemřelého.

 

Magie

 Je formou podvědomé sebeochrany. Podvědomé já vypracovalo již u primitivního člověka magické sebeobranné mechanismy. Je to pokus člověka zachytit pří­rodní síly a ovládat je. Náboženské rituály, zaklínání zlých duchů, magické a uctívané kouzelné předměty -fetiše, amulety, které mají člověka ochránit před vlivy škodlivých energií, a nejrůznější talismany mají původ ve strachu člověka před přírodními jevy. Dnešní má­gové pracují ve stejném oboru s iluzionisty. Jejich su­gestivní síla spočívá v přecitlivělosti, kdy vnímají i ty sebeslabší podněty, které normální osobě uniknou, a v psychické interakci, pomocí níž získávají infor­mace od napojené osoby.

Paranormální jevy nemají nic společného s bož­stvím. Je to vzájemné prolínání dvou způsobů lidské­ho života - tělesného a duševního.

Podvěsek mozkový - třetí oko

Podvěsek mozkový je žláza s vnitřní sekrecí při mezi-mozku. Poněvadž k ní proniká přes šev, který dělí čelní kosti, slabé světlo, může toto třetí oko registrovat světel­né rozdíly. Přestože leží tato žláza hluboko v mozku, vní­má slabě světlo a současně jsou slunečním světlem do jisté míry ovlivňovány tělesné i duševní pochody.

Záhada třetího oka

Původ a sídlo telepatie je otazníkem, stejně jako i mnohé ostatní parapsychologické schopnosti a ta­jemství lidské duše vůbec. Úplné vyjasnění telepatie by také lépe objasnilo kontakt člověka s energetickými záznamy zemřelých lidí. Původcem a sídlem telepatie je patrně duše, duchovní tělo člověka. Pro to svědčí skutečnost, že každý člověk bez výjimky může být za příznivých okolností telepaticky činný.

 

To, že parapsycholog David Hoy není daleko od pravdy, dosvědčují některé příběhy, kterých se denně odehrávají desítky, a my jim v denním shonu větši­nou nevěnujeme pozornost. Také se vám stalo, že jste chtěli zatelefonovat svému známému a dříve, než jste vytočili číslo, telefon zazvonil a známý se ohlásil? Konstatování: „Člověče, ty mi snad čteš myšlenky, teď právě jsem ti chtěl zavolat," není konstatováním pouhé náhody. Existují i případy, kdy člověk se schopností vysílat silné telepatické signály dokázal korigovat myšlení a chování lidí na tisícikilometrové vzdále­nosti.

Velmi časté jsou také „náhody", kdy se dva lidé po­tkají v místech, kde by se rozhodně nehledali, kdyby se měli setkat. Oba jsou překvapeni, když ten druhý pro­hlásí: „Jak je to možné, právě jsem na tebe myslel."

Jedna paní líčila, jak prapodivně se zachovala, když cosi hledala ve svém bytě:

„Představte si," vyprávěla překotně a již z jejího hlasu byla znát obava, zda se jí vše pouze nezdálo, že se jí náhodní posluchači budou smát nebo ji považo­vat za blázna. „Potřebovala jsem se podívat do diáře na svůj program na příští týden a obtelefonovat pár známých. Svůj diář mám vždy po ruce na konferenč­ním stolku v hale, kam jej pokládám vždy, když se vra­cím domů. Vykročila jsem směrem do haly, ale najed­nou mě napadlo, že se musím nutně podívat do kou­pelny, jako by mi to „kdosi" přikázal. Vůbec nevím, proč jsem do té koupelny vůbec šla, vždyť jsem byla již na odchodu a neměla jsem tam co pohledávat. Jaké bylo moje zděšení, když jsem uviděla, že vana již skoro pře­téká, protože z roztočeného kohoutku se valí voda. Leknutím jsem se nemohla ani pohnout, abych vodu rychle zastavila. Nemám ponětí, jak se to mohlo stát a co mě varovalo před hrozící kalamitou. Na každý pád jsem dala vše do pořádku a odešla z koupelny. Ještě v hale, kde jsem si vzala diář a chystala se odejít, mně to nedalo a já se šla do koupelny přesvědčit, zda voda opět neproudí z mnou pečlivě uzavřených kohoutků. Nic se však již nedělo, ale po celý den jsem trnula hrů­zou, s čím se večer doma setkám." Je to snad také „jen náhoda"?

Parapsycholog David Hoy, přední americký odbor­ník v oboru telepatie, říká, že: „Každý člověk může při­nést duševní schopnost příjmu a vysílání telepatických dojmů. Přepnutím na nosné vlny může lidský mozek přijímat informace ze všech zemí světa a ze světa mimosmyslového. Naladění na vysílací kanál mozku urči­tého člověka má srovnání s laděním přijímače rozhla­su nebo televize. Při tajných výzkumech hraje tech­nická telepatie velkou úlohu, např. při zřizování vysí­lačů myšlenek."

Mozkový podvěsek, žláza s vnitřní sekrecí, která vnímá slabě rozdíly světla, byla označována za třetí oko již u pradávných kultů. Tato žláza je zásobárnou serotoninu pro velký mozek, tím je zdrojem koncent­race a fantazie a má nesmírný význam pro vývoj tele­patických a jasnovideckých schopností.

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2019 >>

Statistiky

Online: 2
Celkem: 930758
Měsíc: 6386
Den: 216